Vydání se průběžně upravuje až do 21.6.2004. Čtěte, pište,buďte s námi a Infernetujte. :)

Moderátoři večera : Jiřina Jirásková a Viktor Preiss 

Přípravy projektu Karel Hašler 125 v plném proudu. Potvrzeni moderátoři celého večera : Jiřina Jirásková a Viktor Preiss !!! Povedlo se nám zrekonstruovat melodii poslední Hašlerovy písně Plují mraky do daleka, kterou napsal již v koncentračním táboře, a kterou jsme pokládali již za definitivně ztracenou. Stejně tak se nám povedlo na poslední chvíli najít píseň Syn slepého Jury, kterou jsme pokládali také za definitivně ztracenou, a kterou Karel Hašler Napsal v roce 1918 a vydal ji ještě u nakladatele Mojmíra Urbánka. Na koncertech ji léta zpíval Jiří Schellinger, vždy sám se španělkou a spolu s Holubím domem. Tak jsme se o ní vlastně dozvěděli.

Plují mraky do daleka

Neznámá verze jedné z posledních ... možná posledních písní Karla Hašlera rekonstruovaná podle vzpomínek spoluvězňů. Uvádíme obě verze písně. Text první verze se pojí i se zachovanou melodií.

Hudba: Karel Hašler
Text: Karel Hašler
Název: Plují mraky do daleka ( Verze 01 )


Plují mraky do daleka
za ostnatý drát
Nikdo neví, co ho čeká
co se může stát
Měl jsem jenom jednu lásku
a to tebe jen
svoji Prahu stověžatou
a svou rodnou zem

Hradčany krásné, Petřínské stráně,
ty louko s řadou topolů,
o vás jsem sníval jak o své mámě
s vámi jsem chtěl žít pospolu.
Hlava mi klesá uprostřed boje,
poslední vzdech, ten patří vám,
Hradčany krásné, ty Praho moje,
budete žít, já umírám.

Hudba: Karel Hašler
Text: Karel Hašler
Název: Plují mraky do daleka (Verze 02 )


Plují mraky do daleka
za ostnatý drát
Nikdo neví, co ho čeká
co se může stát
Měl jsem jenom jednu lásku
a to tebe jen
svoji Prahu stověžatou
a svou rodnou zem

Hradčany krásné, Petřínské stráně,
ty louko s řadou topolů,
o vás jsem sníval jak o své mámě
s vámi jsem chtěl žít pospolu.
Hlava mi klesá uprostřed boje,
poslední vzdech, ten patří vám,
Hradčany krásné, ty Praho moje,
budete žít, já umírám.

Zdálo se mi, jak na Vikárce
znovu jako dnes,
s kytičkou tam k panně Klárce,
spěl pan Johanes.
Mraky táhnou do daleka
za ostnatý drát,
Hlava moje tíhou klesá,
brzy půjdu spát.

Hradčany krásné, Petřínské stráně,
ty louko s řadou topolů,
o vás jsem sníval jak o své mámě
s vámi jsem chtěl žít pospolu.
Hlava mi klesá uprostřed boje,
poslední vzdech, ten patří vám,
Hradčany krásné, ty Praho moje,
budete žít, já umírám. 

A ještě dlouho hledaný Jurův synek :

Hudba: Karel Hašler
Text: Karel Hašler
Název: Jurův synek

Slepý Jura od Beckova,
huslar chudičký,
na světě měl jenom synka
a své husličky.
A když večer jeho synek,
nemoh´ dlouho spat,
na husle mu starou píseň
začal tiše hrát :

Synku, má dušo jediná,
přišla již tvoje hodina,
ty jsi jediný poklad můj,
Pán Bůh tvou duši opatruj !

Jednou přišla do Beckova
z Pešti novina,
že prý s Rusem na severu
válka začíná.
Jurův synek od Trenčína
na vojnu se bral,
slepý huslar na cestu mu
starou píseň hrál :

Synku, má dušo jediná,
přišla již tvoje hodina,
ty jsi jediný poklad můj,
Pán Bůh tvou duši opatruj !


Jednou přišel do Beckova
posel zprávu dát,
že ten Jurův čacký synek
v ruské zemi pad´.
Slepý Juro šedé vlasy
s hlavy sobě rval,
a z těch jeho shaslých očí
slzí proud se dral :

Synku, má dušo jediná,
přišla již tvoje hodina,
tys byl jediný poklad můj,
Pán Bůh tvou duši opatruj !

Interaktivní Infernet

Sledujte s námi finále příprav projektu Karel Hašler 125. Den po dni až do 21.6. budou doplňována jména jednotlivých interpretů i písně které budou zpívat. I vy můžete mít tip na svou Hašlerku !!! A do 30.6. nám psát, buď do knihy návštěv nebo na radan.dolejs@iol.cz, která Hašlerka vám v programu chybí, nebo, kterého interpreta byste rádi viděli 6.10. v Lucerně na pódiu.Pokud se nám váš návrh bude líbit, čekají vás zajímavé odměny. Promo CD s prvními nahrávkami Hašlerek a především vstupenky do Lucerny na 6.10.2004. Takže pište, piště, pište....

Karel Hašler - Životopisná poznámka.

Poměrně hodně lidí se nás v poslední době ptá kdo to vlastně byl Karel Hašler.Zveřejňujeme tedy alespoň část životopisné poznámky, kterou chystají Radan s Gustou Oplustilem pro booklet 2CD a DVD :

Karel Hašler ( 31.10.1879 - 22.12.1941 ) 

Možná to byl syn Lva Bucka ze Švandova divadla, možná vedoucí ochotníků z Hlubočep, kdo objevil skrytý  talent Karla Hašlera a přivedl ho na jeviště. V každém případě jeho otec, když se to dozvěděl, přerazil o něj svoji fajfku. Ale to nezdárného syna neodradilo. Už proto ne, že jeho partnerkou na scéně se stala mladičká Ivanka Justová, do níž se zamiloval. A když se rozhodla zkusit štěstí u kočovné společnosti – Hašler neváhal. Opustil rukavičkářskou dílnu, kde se vyučil a šel za hlasem svého srdce. Za Ivankou a za divadlem. Nevíme co bylo silnější. Na inzerát se dostal ke kočovnému divadlu Václava Choděry, které působilo na Moravě a momentálně hrálo v Jevíčku.Nikdo v rodině tím nadšen nebyl : ani otec Antonín, ani matka Marie a ani sestra Lojzička. Na Zlíchově, kde bydleli, zavládl smutek a u otce dokonce vztek. Vyměnit perspektivní řemeslo rukavičkářské za komediantskou bídu, považovali všichni za nevděk a potupu. Jenže Hašler se měl čile k světu i bez Ivanky a přes společnost Adolfa Dobrovolného se dostal k Lacinovi do Brna a v roce 1902 byl angažován do Zemského divadla v Lublani. Tam navázal přátelství s českým hercem Rudolfem Deylem, oba se pak vrátili do Prahy a stali se kolegy v Národním divadle. Říká se, že talent je cenná hřivna, ale aby jej člověk uplatnil, k tomu musí mít taky kus štěstí. A toho měl Karel Hašler vrchovatě. Do Národního se dostal náhodou. V holičské oficíně se dozvěděl, že pan Jaroslav Kvapil chystá premiéru Jiráskovy hry „ Jan Žižka „ a shání mladé herce na episodní role. Hašler se ihned přihlásil do konkurzu - a uspěl.Zdá se to neskutečné, ale Hašler už v Národním zůstal. Stal se úspěšným členem činohry a vydržel tam až do roku 1916. Tam zřejmě jeho pověstné štěstí mělo dovolenou, protože za jedno zmeškané představení dostal od šéfa Kvapila výpověď.

Karel Hašler byl ale talent mnohostranný. Už pár let před výpovědí zjistil, že má hlavu plnou melodií. Aby je dostal na notový papír, naučil se na kytaru a „brnkat“ na klavír. Melodie si sám otextoval a pak je s velkým úspěchem zpíval v různých šantánech a při bohémských flámech. Zalíbilo se mu to a chtěl se stát lidovým písničkářem. A tím se nakonec taky stal.

V roce 1910 se pan Václav Havel chystal otevřít v Lucerně kabaret a hledal vhodného umělce pro tento žánr. Tím objevem se stal Karel Hašler – a paradoxní je, že na doporučení uměleckého šéfa činohry ND Jaroslava Kvapila, který ho později nekompromisně z Národního vykázal. Jenže v roce 1916 už byl Hašler v Praze známý nejen jako herec Národního, ale také jako skvělý kabaretiér a písničkář. A když se k němu přední scéna otočila zády, všechnu energii věnoval kariéře v oblasti „ lehké můzy „. A dařilo se mu to nevídaným způsobem. Vedle Lucerny přibylo též Rokoko – a Hašler se stal uměleckým šéfem a veleúspěšným skladatelem „staropražských písní „ a také aktuálních kupletů, které mu vydával nakladatel Urbánek. Všichni byli nadšeni, až na jednu osobu – a to osobu nejbližší – manželku Zdenu. Vystudovaná klavírní virtuoska, sestra Rudolfa Frimla, kterou si vzal Hašler v roce 1908 za manželku, nesnášela jeho „ pokleslé odrhovačky“, jak jeho tvorbu nazývala. Těžce nesla, že odešel z Národního a nechtěl se tam vrátit, když mu to později bylo nabídnuto a to kupodivu samotným Jaroslavem Kvapilem. A nejvíc ji trápilo, že musela zůstat u dvou dětí – Karla a Zdeňka – a posléze zcela rezignovat na kariéru klavírní virtuosky. proto bylo jejich manželství v trvalém nesouladu a ve věčných rozepřích. Ani jedna strana nechtěla ustoupit, změnit svůj postoj a tak žili v dlouhodobé manželské krizi. Hašler byl pracovitý a houževnatý člověk, který šel za svými cíly nekompromisně. Co si umínil, to vykonal. Naučil se i na klavír, dohnal potřebné vzdělání a stal se v oblasti zábavy uznávaným Mistrem. Nic nedělal polovičatě.

         Hašler byl taky příkladným vlastencem, nepřítelem monarchie a nade vše miloval Prahu. Dokázal to desítkami písní, ve kterých o Praze zpíval. V těch dalších zase útočil proti útlaku a válce. Hašler rostl s dobou, s novými ideály a rytmy. Stal se režisérem, překladatelem, scénáristou i nakladatelem, byl hercem i zpěvákem – ale především textařem a hudebním skladatelem. Když byl po válce kabaret vytlačen průbojnější a efektní revuí – Karel Hašler uváděl v Karlínském Varieté jednu premiéru za druhou. Každá přinesla sérii nových písní, které si zpívala celá Praha a hráli je všichni flašinetáři. Popularita Hašlera stále stoupala. – A byl tu film. Napřed němý a vzápětí i zvukový. Pro Hašlera další, nové možnosti. V roce 1932 podle vlastního námětu vytvořil hlavní roli ve filmu „ Písničkář „ – a tady poprvé zazněla jeho slavná skladba „ Ta naše písnička česká „. Byla to reakce na zvolna narůstající fašismus v sousedním státě. To už byl Hašler znám po celé vlasti. Napsal mnoho scénářů, vytvořil mnoho rolí a vybíral témata, která povzbuzovala národ, když se nad Evropou začaly stahovat černé mraky války. I jeho písňová tvorba získala na závažnosti a když došlo k okupaci, pořádal Hašler s manažerem Spurným představení po českém venkově. Ze všech se postupně stávaly protestní manifestace. Hašler svými parodiemi útočil na Gestapo, na Protektorát, na válku a publikum společně zpívalo s Hašlerem vlastenecké písně. A na závěr programu vždy zazněla jako hymna „ Ta naše písnička česká „.

Bylo jen otázkou, kdy Němcům dojde trpělivost a proti písničkáři zasáhnou. První krok proti němu byl jen varováním. Když Hašler pokračoval, došlo ke skutečnému zatčení Gestapem. Z Pečkárny se dostal do Drážďan a odtud v říjnu 1941 putoval do koncentračního tábora v Mauthausenu. A tam už ho jeho „ životní štěstí „ opustilo nadobro. Skončil jako tisíce českých vlastenců, co obětovali život za vlast, za svobodu – a Karel Hašler taky za českou písničku.

Byl umučen 22.prosince 1941.

Interpreti a písně večera Karel Hašler 125 6.10.2004

Zatím je to bez záruky, protože stále probíhají jednání s jednotlivými interprety a Gustav Oplustil s Radanem intenzivně pracují na scénáři.Pokud v seznamu uvidíte Šlapeto, tak vězte, že to není překlep. 6.10. 2004 spolu poprvé na jednom pódiu vystoupí Patrola i Šlapeto.....čili Vše pro Karla Hašlera :)

Takže sestava účinkujících :

Moderátoři : Jiřina Jirásková a Viktor Preiss ( během večera provedou ctěné publikum vybranými kapitolami z Mistrova života. Kapitoly právě vznikají v hlavách ctěných autorů projektu : Gustava Oplustila a Radana Dolejše.

Gratulanti : Jiřina Bohdalová ( Vzpomínka na Babiččiny krabičky, Zdeňka Podskalského a film Ta naše písnička česká, Jiří Suchý ( vzpomínka na kabarety ), Dr. Zdeněk Mahler ( úvaha o Hašlerově vlastenectví ), Zita Kabátová ( žijící pamětnice a spolupracovnice Karla Hašlera ), Karel Čáslavský ( představí grotesku Karel Hašler mešká představení ), Karel Šíp + Jaroslav Uhlíř ( Dialog jak se píše Hašlerka .

Další osobnosti jsou v jednání, tak mějte trpělivost :)

Následují písně. Ne všechny se vejdou na 2CD komplet ( právě jsme dokončili Hašlerův životopis a dokumentaci pro výpravný booklet ), ne všechny písně uvidí diváci v Lucerně, ne úplně všechno se asi vejde do televizního záznamu a tak asi nejkomletnější představu získá nakonec majitel DVD, které chceme stihnout ještě letos v listopadu. :)

Tak a teď ty HAŠLERKY :

Viktor Preiss - Chic Parisienne, Ty Petřínské stráně

Jiřina Jirásková - Malostranské střechy + ?

Karel Gott - Princezna v hermelínu

Jiří Suchý + Jitka Molavcová - Praha srdce Evropy

Olympic - Špiritus, špiritus

Petr Muk - Když nad Prahou se večer uklání, Hezká vzpomínka

Yvetta Blanarovičová - Nad Prahou tančily hvězdičky

Bohuš Matuš - Po starých zámeckých schodech

Leona Machálková - Starý dům

Robert Papoušek - Já mám holku od Odkolků

Vendula Příhodová - Já neumím shimmy tancovat

Robert Papoušek + Vendula Příhodová - Čí je Praha ? Naše !

Šlapeto - Kostelíček, Aha, to je ta Praha

Josef Alois Náhlovský - Leť koníčku, leť

Josef Alois Náhlovský + Josef Mladý - Já mám doma gramofon

Karel Zich + Spirituál kvintet - Vltavo, Vltavo

Richard Tesařík - Můj kamarád

Aleš Brichta, Lou Fanánek Hagen, Petr Pečený + Radan Dolejš - Kampak na nás bolševici

Petr Kolář - Syn slepého Jury

Monika Absolonová - Naše zem je jako zahrádka

Václav Postránecký - Staré topoly

Dalibor Gondík + Otakar Brousek - My jsme ti chlapci plešatí

Daniela Šinkorová, Gábina Goldová + Dáda Patrasová - Copak je to za vojáka

Bohouš Josef - Až já půjdu do nebe

Věra Nerušilová + Karel Štědrý - U svatého Matěje

Svatý Václav žádá pražský magistrát - Wabi Daněk

a výběr a dolaďování dál pokračuje :)

Na závěr Informace z Patroláckého života na sklonku jara a začátku léta.

Nejdřív ....

Na četné dotazy k sestavě Patroly. Kapelu můžete vidět na pódiích v tomto složení : Robert Papoušek : zpěv a tance, Radan Dolejš - kytara, vyprávěnky, tance, zpěv, Karel Hoza - akordeon, zpěv, Tomáš Jelínek - Zpěv, mandolína, banjo, kytara, Milan Černý - kontrabas a Pavel Fišar - bicí nástroje.

A dále ...

Radanův Deníček se doplňuje jen velmi zvolna, ale prý bude 1:1 do konce července. Uvidíme. Totéž platí o Historii kapely. Rubriku RARITY, kde by se měla objevit písničky z filmu Malovaný děti, z Benefice Jiřiny Jiráskové a písně, které se nevešly na desky, zavedeme asi až na podzim, až budeme celé stránky nějak zásadněji inovovat s novým albem i koncertním programem. Buďte trpěliví. Děkujeme za návštěvnost, která do dnešního dne překročila neuvěřitelnou hranici 221.000.Clicků. Děkujeme !!!

Buďte s námi a INFERNETUJTE. Další, druhé letní vydání našeho INFERNETU vás čeká zhruba za měsíc, jen co doufejme zdárně přežijeme mělnickou šňůru a natočíme první Hašlerky.