Vydání se upravuje do 31.10. 2004 do 24:00 hodin.

Ach ta sledovanost .... 

Slavnostní koncert k 125. výročí génia české písničky Karla Hašlera s názvem " Život plný písniček" v sobotu 23.10. od 20:00 na ČT1 sledovalo 1.200.000 diváků. Vyjádřeno v číslech 14% Rating (počet diváků), 28% Share (podíl na trhu div.)

Tisková zpráva České televize

Oslavy pokračují na ČR1 Radiožurnál

Celý týden od 25.10. do 31.10. běží na ČR1 Radiožurnál seriál o Karlu Hašlerovi. Každý den jedna písnička (3x) a kousek životopisu. 31.10. od 21:00 hod odvysílá ČR1 Radiožurnál celý koncert z Lucerny.

Program Hašlerovského týdne na Radiožurnálu :

Karel Hašler 125

Část první 25.10.2004

Malostranské střechy ( Jiřina Jirásková a Patrola )

31. října 1879 se rodičům Antonínu Hašlerovi a Marii Hašlerové narodil syn Karel.  V nenápadném domku na Zlíchově, tehdy ještě nedaleko Prahy prožije Karel Hašler léta školní docházky i brzkou a smutnou smrt maminky, ale také první okouzlení neuvěřitelnými krásami Prahy. Otec Antonín Hašler trávící roky sklářskou dřinou ve smíchovské Inwaldce, chce dát synovi lepší vzdělání a posílá ho vyučit se tehdy velice populárnímu rukavičkářskému řemeslu k Antonínu K. Steihilberovi do Prahy. Všechen volný čas tráví rukavičkářský tovaryš Hašler toulkami Prahou, prochází Seminářskou zahradou, často schází po Starých zámeckých schodech do klikatých uliček Malé Strany. Malostranské střechy jsou pro něj láskou, inspirací i zpovědníkem, když zažívá zklamání z nenaplněné lásky k divadelní ochotnici Ivance Justové. V hlavě mu znějí písničky, s naléhavým hlasem maminky, která tak ráda zpívala všechny ty krásné lidovky „ Okolo Vyšehradu teče vodička“, nebo „ Na tom pražským mostě“. Není divu, že právě mamince a malostranským střechám věnoval později jednu ze svých staropražských písniček : Malostranské střechy, Jiřina Jirásková, Patrola a Staropražský smyčcový orchestr.

Část druhá 26.10.2004

Po Starých zámeckých schodech ( Bohuš Matuš a Patrola )

Možná to byl syn Lva Bucka ze Švandova divadla, možná vedoucí ochotníků z Hlubočep, kdo objevil skrytý  talent Karla Hašlera a přivedl ho na jeviště. V každém případě jeho otec, když se to dozvěděl, přerazil o něj svoji fajfku. Ale to nezdárného syna neodradilo. Na inzerát se dostal ke kočovnému divadlu Václava Choděry, které působilo na Moravě a momentálně hrálo v Jevíčku. Na Zlíchově, kde bydleli, zavládl smutek a u otce dokonce vztek. Vyměnit perspektivní řemeslo rukavičkářské za komediantskou bídu, považovali všichni za nevděk a potupu. Jenže Hašler se měl čile k světu a přes společnost Adolfa Dobrovolného se dostal k Lacinovi do Brna a v roce 1902 byl angažován do Zemského divadla v Lublani. Tam navázal přátelství s českým hercem Rudolfem Deylem, oba se pak vrátili do Prahy, a stali se kolegy v Národním divadle. Říká se, že talent je cenná hřivna, ale aby jej člověk uplatnil, k tomu musí mít taky kus štěstí. A toho měl Karel Hašler vrchovatě. Do Národního se dostal náhodou. V holičské oficíně se dozvěděl, že pan Jaroslav Kvapil chystá premiéru Jiráskovy hry „ Jan Žižka „ a shání mladé herce na episodní role. Hašler se ihned přihlásil do konkurzu - a uspěl.Zdá se to neskutečné, ale Hašler už v Národním zůstal. A také se vážně zamiloval. Do setry hudebního skladatele Rudolfa Frimla, klavírní virtuosky Zdeny. Všechen volný čas trávili milenci procházkami Prahou  a traduje se, že první políbení Zdence dal Karel Hašler Právě na Starých zámeckých schodech. Po Starých zámeckých chodech, Bohuš Matuš, Patrola a Staropražský smyčcový orchestr.

Část třetí 27.10.2004

Starý dům ( Leona Machálková a Patrola )

Březen roku 1905 zastihl Karla Hašlera na koncertě v žofínské dvoraně. Hrály se samé vybrané hudební lahůdky : Beethovenův pátý koncert Es dur, Chopinova polonéza Fis moll i Mozartův koncert Es dur pro dva klavíry. V publiku bylo plno a na pódiu sourozenci Zdena a Rudolf Frimlovi. Bouřlivý večírek po velkém úspěchu přinesl ale osudový spor mezi oběma milenci. Po několika lahvích šampaňského došlo zase na klavír a zpěv. A hrály se písně francouzské a vídeňské, znala je celá umělecká společnost. Karel Hašler posilněn vínem se domáhal českých písní, ale nepochodil ani s lidovkou“Pod našima okny“, ani se šlágrem „Po řece Vltavě plave krokodýl“. „Kloudný Písničkář se mezi těžkopádnými Pražáky ještě nenarodil“ prohlásila rozpustile od piana Zdena Frimlová. Během chvíle se mezi milenci strhla hádka po které Karel Hašler opustil společnost a vyrazil do mrazivé noci. U oprýskaného stolu Stoleté kavárny spřádal u džbánku vína až do rána svůj sen o tom, že tím kloudným písničkářem bude právě on. Usmiřování se Zdenou trvalo tentokrát několik dnů, ale stejně nakonec Hašlerovo srdce skončilo ve starém domě na rohu Kapucínské uličky a Nového světa, kde bydleli sourozenci Frimlovi : Starý dům,  Leona Machálková, Patrola, Staropražský smyčcový orchestr.

Část čtvrtá 28.10.2004

Hezká vzpomínka ( Petr Muk a Patrola )

                   Karlu Hašlerovi vše jako zázrakem vycházelo. V divadelním angažmá šel od úspěchu k úspěchu. Už jako řádný smluvní člen Národního divadla dostal prodlouženou smlouvu na dalších šest let. Znamenalo to rapidní zlepšení neutěšené finanční situace a 21.3.1908 se Hašler konečně žení s Frimlovou sestrou Zdenou. Ani na okamžik nepolevuje v pokusech napsat pražské písničky. Začíná úplně od nuly, s Gebauerovou učebnicí pravopisu na nočním stolku, a prvními prstoklady na klavíru u baletního korepetitora Rudolfa Chmelíčka. Ale piano neplní Hašlerovu představu romantického barda. Ve Flekovské Akademii poznává malíře Ottu Bubeníčka a Víta Skálu, kteří bavili společnost zpěvem při kytaře. Ano kytara je ten správný nástroj pro pražského písničkáře. Karel Hašler nepolevil ani dne, ani hodiny, a pořád spřádal slova a tóny do svých písní, které si při svých bohémských toulkách noční Prahou rovnou vyzkoušel na vděčném publiku. Konečně dosáhl svého, nakladatel Mojmír Urbánek vydal na vánoční trh roku 1910 první sešit Hašlerových staropražských písniček. Na přímluvu šéfa činohry Národního divadla Jaroslava Kvapila získal angažmá jako umělecký dozor v Kabaretu Lucerna u Václava Havla. Manželka Zdena našla pod vánočních stromkem stuhou převázaný první výtisk manželových písniček. Urazila se. Jak může on herec Národního divadla dávat jí klavírní virtuosce nějaké přihlouplé pavlačové odrhovačky. Vzájemná láska se jako kouzlem vytratila. Karel Hašler bloumal celé dny sám bezcílně Prahou a často se díval z Vyšehradu na smíchovský břeh. Hezká vzpomínka : Petr Muk, Patrola a Staropražský smyčcový orchestr.

Část pátá 29.10.2004

Na tom pražským magistrátě ( Wabi Daněk a Miloš Dvořáček )

              Do rozbouřeného Hašlerova života vstoupila zprvu první světová válka a s ní vyčerpávající zájezdová představení po venkově. Pak za jediné zmeškané představení výpověď z Národního divadla. Přímo od šéfa činohry Jaroslava Kvapila.  V očích manželky Zdeny byl najednou Hašler herecký trosečník a muzikantský břídil. Nesnášela jeho odrhovačky a honoráře za jejich zpívání brala jako almužnu. Karel Hašler se ale nevzdal. Pro Národní divadlo napsal písničky do Tylovy hry Pražský Flamendr, spojil se s manažerem Bedřichem Spurným a absolvoval rozsáhlé turné po celých Čechách i Moravě. Získal angažmá v Rokoku. Jeho písničky se začaly postupně zpívat všude. Přinášely naději vojákům na frontě, rozveselovaly, když bylo za frontou smutno. S písní a kytarou přivítal Karel Hašler i první hodiny samostatné Československé republiky. Ke svým romantickým textům přidal satirický nádech. Jedna z písní se mu ale stala osudnou. V roce 1919 napsal rozpustile trefný kuplet „Kampak na nás bolševici ?!“ Obsah té písně zůstal natolik aktuální i třicet let po jejím uveřejnění, že mocní této země Karla Hašlera vymazali po Vítězném únoru na dlouho dobu z českých dějin. Písně se zpívaly, jen o autorovi se mluvit nesmělo. A písnička o hloupých bolševicích, které si každý koupí není jediná z Hašlerova repertoáru, která dodnes neztratila na aktuálnosti : Svatý Václav žádá pražský magistrát, Wabi Daněk a Miloš Dvořáček.

Část šestá 30.10.2004

Princezna v hermelínu ( Karel Gott a Patrola )

            Karlu Hašlerovi se dařilo. Dosáhl úspěchů jak v Rokoku, tak znovu v Kabaretu Lucerna. Zřídil si vydavatelství vlastních písniček, natáčel gramofonové desky, stal se ředitelem Československého zastoupení společnosti His Master Voice. Prodával i gramofony. Pořídil si auto. Ve chvíli kdy nastal odliv publika od kabaretu, a zavřela třeba i legendární Červená sedma, stěhuje se Karel Hašler do karlínského „Varieté“. Odjíždí do Paříže, aby po letních prázdninách roku 1925 překvapil Prahu zcela novým jevištním útvarem. Na karlínském pódiu se zabydlela revue. Pohádková výprava, toalety dam, rozkošná hudba a krása primadon, choreografie Joe Jenčíka a břitký elegantní humor Karla Hašlera a Járy Sedláčka, to vše byla revue "Modré z nebe".  V momentě kdy klesá divácký zájem o tento typ zábavy, upíná se Karel Hašler k filmu. V roce 1927 vytvořil skvělou postavu zchátralého Dr. Uhra v němém filmu Batalion, o tři roky později je u příchodu zvukového filmu do Čech. Před filmem Tonka Šibenice zpívá na zvukový pás Karel Hašler. Životní úspěch přináší Hašlerovi rok 1932 a film "Písničkář", ke kterému spolunapsal námět, scénář a složil hudbu, i s legendární „Českou písničkou“. Ale první píseň Karla Hašlera, která zazněla z filmového plátna se jmenuje Princezna v hermelínu. Karel Gott, Patrola a Staropražský smyčcový orchestr.

Část sedmá 31.10.2004

Plují mraky do daleka ( Richard Tesařík a Patrola )

              Hašlerův film "Písničkář" se setkal s neuvěřitelným ohlasem publika a  okázalými výtkami dobové kritiky, která se posmívala prvoplánovému vlastenčení. V sousedním Německu, ale houstla fašistická nálada. Karel Hašler hledal vhodná témata pro filmové scénáře i pro písničky. V roce 1938 napsal pro operetu Járy Kohouta "Dcera druhé roty" krásnou píseň "Ta naše krásná zem" a po Mnichovu začal psát povzbudivé vlastenecké články do deníku Venkov. Podílel se na scénářích filmů "Babička" a "Pantáta Bezoušek", podnikl zájezdy po českém a moravském venkovu. Z jeho koncertů se staly národní manifestace. Ke svým slavným písním napsal Karel Hašler parodie… "Hoši od gestapa, vy tu pěkně spíte" …. "Měli jsme státeček jako ten šáteček krumplovaný"… Tyto aktivity nemohly pochopitelně uniknout gestapu. Sám „Staatssekretär“ Karl Hermann Frank se věnoval Hašlerovým aktivitám věnoval v jednom ze svých projevů. Film Písničkář se dočkal i povinného promítání pro nacistické pohlaváry. Sám Hašler důrazného varování od gestapa a po neuposlechnutí následného zatčení. Byl zatčen přímo na natáčení exteriérů filmu "Městečko na dlani", kde působil jako filmový poradce. Po krátkém pobytu ve vězení v Praze je převezen do Drážďan, kde strávil několik dnů v transportní cele. I tady se nevzdává a posílá choreografce Nině Jirsíkové povzbudivý moták do sousední cely. Následně byl s ostatními vězni deportován do likvidačního tábora v Mauthausenu. Bylo mu přiděleno  vězeňské číslo T-6581. Ani tváří v tvář smrti Hašler ve svém úsilí nepolevil. Spoluvězňům napsal k vánocům písničku "Plují mraky do daleka". Sám už se však vánoc nedožil. Umírá 22. prosince 1941 vyhublý na kost, nahý pod ledovou sprchou. Plují mraky do daleka, Richard Tesařík a Patrola.