Mým domovem ztichlá je putyka,
mým životem sklenice plná,
Mým koníčkem bejvala gotika,
teď k baroku žene mě vlna.

Když samoten městem se potácím,
a koukám se do oken spáčů,
opuštěn domů se navracím,
a sám nad sebou pláču.


Až rezavej klíč v zámku zachřestí,
dům zeje jak hrobová jáma,
má láska zvrhla se v neštěstí,
já sám jsem a ty jsi sama.

Má láska zvrhla se v neštěstí,
já sám jsem a ty jsi sama.

Má láska zvrhla se v neštěstí,
já sám jsem a ty jsi sama.