prolog:
Aha, to je Praha, to je Praha

1.sloka:
Ať si kdo chce jak chce laje,
naše Praha veselá je.
Nové tance, nové mravy, nové písničky.
Nové bary, nové svaté,
nové dívky kudrnaté,
nové domy, náměstí i nové uličky.
Nové dluhy, přirážky a nové dávky,
starou dlažbu a v ní nové vykopávky.
Nové lidi na radnici,
kteří toho dbají všici,
aby každý cizinec moh´ ihned říci:

ref.:
Aha, to je ta Praha,
to je ta Praha nová,
před níž se všecko schová.
Aha, to je ta Praha,
to je ta nová Praha moderní.
Aha, to není Praha,
to není Praha slavná,
ta Praha starodávná.
Aha, to je ta Praha,
to je ta nová Praha, dnešní Praha,
Praha moderní.

2.sloka:
Do Prahy jel otec dráhou,
aby synka proved´ Prahou,
Oblékl jej na to jako do hor turistu.
A že nebyl občan líný,
slézal s ním i kopce hlíny,
přes propasti přelézal s ním z místa ku místu.
A když vyšli na václavskou krabatinu,
řekl: „vidíš novou Prahu, milý synu“.
Synek vida domek známý,
do nějž vcházejí jen dámy,
zvolal nadšen krásou této panorámy:

ref.:
Aha, to je ta Praha, . . . 

3.sloka:
Naši páni modernisté
neustanou, to je jisté,
dokud bude v Praze kámen na kameni stát.
Pak, až rozkopají Prahu,
budou mít jen jednu snahu -
rozkopati Hradčany a starý Pražský hrad.
Až nahradí ten Hrad pražský mrakodrapem,
na Karlův most vjede jednou forman trapem.
Podiví se, klobouk smekne,
odplivne si, na zem klekne,
třikrát práskne bičem a pak teprv´ řekne:

ref.:
Aha, to je ta Praha, . . .