1.sl.:
Na Smíchově o pouti na rynku
potkal voják rozmilou Márinku.
Zeptal se jí zvesela,
jestli by ho nechtěla.
Že byl jako malovanej,
řekla celá zardělá:

1.ref.:
Za vodou, za vodou,
před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček,
dám ti z lásky tisíc hubiček.
Za vodou, za vodou,
před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček,
dám ti tisíc hubiček.

2.sl.:
Zvečera na Vejtoni u vody
chodil voják vokolo hospody.
Když měsíční vzešel jas,
zavolal ho dívčí hlas
a pak poznal, že ta světská 
láska není žádnej špás.

2.ref.:
Za vodou, za vodou,
před vejtoňskou hospodou,
když vyšel měsíček,
dostal z lásky tisíc hubiček.
Za vodou, za vodou,
před vejtoňskou hospodou,
když vyšel měsíček,
dostal tisíc hubiček.

3.sl.:
Voják nikdy netuší, neví dnes,
nebude-li zítra spát v poli kdes.
Milé musel sbohem dát,
s regimentem pryč se brát
a na její sladké sliby 
v dáli vzpomínat.

3.ref.:
Za vodou, za vodou,
před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček,
za mě dá ti tisíc hubiček.
Za vodou, za vodou,
před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček,
dá ti tisíc hubiček.

	(hraná sloka)

3.ref.:	. . . . . . . . . . . . . . . .