1.sloka (Robert):	Kos se za kosicí nalítal,
		než ji na akátě nachytal.
		Sotvaže jen píp,
		zmizela jak šíp,
		ale s tím už předem počítal.

refrén (Robert):	Zpíval kos kosici fistulí,
		že se k ní dnes večer přitulí,
		že přijde ve fraku
		s žížalou v ruksaku,
		s takovou, že až oči vykulí!

(oba):		U kosů, tak jako u lidí,
		když se dva milují, nevidí.
		Zpívají dvojhlasně, 
		ale tak úžasně,
		že jim to i lidi závidí.

2.sloka (Vendula):	Kosice to sice věděla,
		že ji jarní touha předělá,
		ale odmítla a zas odlítla:
(Robert):		„Jářku, dámo, to se nedělá!“

refrén (oba):	Zpíval kos kosici fistulí,
		že se k ní dnes večer přitulí,
		že přijde ve fraku
		s žížalou v ruksaku,
		s takovou, že až oči vykulí!
		U kosů, tak jako u lidí,
		když se dva milují, nevidí.
		Zpívají dvojhlasně, 
		ale tak úžasně,
		že jim to i lidi závidí.

3.sloka (Robert):	Proč ten ptáček
		svůj zobáček má?
		To proto, že rád si zazpívá.
(Vendula):	Nemá starosti, samou radostí,
		že se na svět černě nedívá.

refrén (oba + sbor): Zpíval kos kosici fistulí,
		že se k ní dnes večer přitulí,
		že přijde ve fraku
		s žížalou v ruksaku,
		s takovou, že až oči vykulí!
		U kosů, tak jako u lidí,
		když se dva milují, nevidí.
		Zpívají dvojhlasně, 
		ale tak úžasně,
		že jim to i lidi závidí.