1. sloka
Do Prahy hezký vojáček
z Francie přijel jednou.
Byl rozmilý to šviháček,
jenž krev měl neposednou.
Že veselý to chlapík byl
a vždycky plný žertu,
on en passant se seznámil
s děvčátkem na koncertu.
Hlas jeho se mu sladce chvěl,
když poprvé jí děl:

refrén:
Petite Slavinette,
j’aime tes yeux moqueurs
et j’en perdrais la t?te,
si je n’ai pas ton coeur.
La France et la Boh?me
sont pays alliés.
Ne te fais pas prier,
c’est si bon quand on aime.
Je t’aime,
je t’aime,
je t’aime...

2. sloka
Ve mladém dívčím srdéčku
o lásku není nouze,
ta vzplane každou chvilečku,
zvlášť když jde o francouze.
On jistě ani nevěděl,
jak milovat je snadné
a netušil, ač sám to chtěl,
že v náruč hned mu padne.
Hned zašeptala: „vždyť jsi můj“
a on jen řekl: „Oui,

refrén:
Petite Slavinette,
j’aime tes yeux moqueurs
et j’en perdrais la t?te,
si je n’ai pas ton coeur.
La France et la Boh?me
sont pays alliés.
Ne te fais pas prier,
c’est si bon quand on aime.
Je t’aime,
je t’aime,
je t’aime...

3. sloka
Však dříve než ten vojáček
ji poznati moh blíže,
se vydat musel, chudáček,
na cestu do Paříže.
Od těch dob ještě jedenkrát
jí poslal dlouhé psaní,
však potom zmlknul a teď snad
už zapomenul na ni.
Jí ale jako svatý vzkaz
zní v duši jeho hlas:

refrén:
Petite Slavinette,
j’aime tes yeux moqueurs
et j’en perdrais la t?te,
si je n’ai pas ton coeur.
La France et la Boh?me
sont pays alliés.
Ne te fais pas prier,
c’est si bon quand on aime.
Je t’aime,
je t’aime,
je t’aime...