1.sloka:	Pan továrník Krauzaminc kavalír byl známý,
	rád měl všecko na světě, hlavně ale dámy.
	Že byl trochu při létech, tak si řekl: „Jářku,
	opatřím si privátní  mladou sekretářku.“
	Z inzerátu našel si slečnu Emilku, 
	V továrně pak zdržel se vždy jen na chvilku.

refrén:	Já chodím ráno k Emmě 
	a večer ona ke mně, 
	my sejdeme se vždycky akorát!
	Vždyť žádná jiná nemá 
	tu kultůru co Emma,
	ta mohla by mít v lásce doktorát.
	Děláme zázraky, ona a já taky,
	žádná se neumí tak hezky smát.
	Když  já nepřijdu k Emmě, 
	tak přijde ona ke mně, 
	my sejdeme se vždycky akorát!

2.sloka:	Emma měla zásadu: „Láska nese mince!“,
	přesto se však přejedla toho Krauzamince.
	Časem se jí zalíbil též pan prokurista, 
	pan pokladník, účetní, ba i inkasista.
	Aranžér i volontér a tak dál a dál, 
	za půl roku zpíval si celý personál:

refrén:	Já chodím ráno k Emmě 
	a večer ona ke mně,
	my sejdeme se vždycky akorát!
	Vždyť žádná jiná nemá tu kultůru co Emma,
	ta mohla by mít v lásce doktorát.
	Děláme zázraky, ona a já taky,
	žádná se neumí tak hezky smát.
	Když  já nepřijdu k Emmě, 
	tak přijde ona ke mně, 
	my sejdeme se vždycky akorát!

	- - - sólo  (½ refrénu) - - -

závěr:	Děláme zázraky, ona a já taky,
	žádná se neumí tak hezky smát.
	Když  já nepřijdu k Emmě, 
	tak přijde ona ke mně, 
	my sejdeme se vždycky akorát!
 
ev. ještě jedna sloka: ???!!!

Se zdravím pan Krauzaminc,
Býval na tom bledě,
Teď však co má Emilku,
Mládne vůčihledně,
Ač s ní dělá přesčasy,
Na světě je radši, 
Všicky o něm říkají : 
„ Den ze dne je mladší ! „
Co je toho příčinou, 
Když se někdo ptal, 
Pan továrník diskretně vždy 
Mu zašeptal :
Já chodím ráno k Emě 
A večer ona ke mně, 
My sejdeme se vždycky akorát !
Vždyť žádná jiná nemá 
Tu kultůru co Emma,
Ta mohla by mít v lásce doktorát.
Děláme zázraky, ona a já taky,
Žádná se neumí tak hezky smát.
Když  já nepřijdu k Emmě, 
Tak přijde ona ke mně, 
My sejdeme se vždycky akorát !