Televizní dramaturg RADAN DOLEJŠ byl ústřední postavou známé kapely hrající staropražské písničky s názvem Šlapeto. Minulý čas je na místě, protože po neshodách ze souboru po 12 letech odešel a založil konkurenční Šlapeto Revival Band alias Patrola.
"Už se nechci k důvodům rozchodu vracet. Faktem je, že zatímco dříve Šlapeto mělo monopol na podobný hudební žánr, teď jsou tu soubory dva. A konkurence je podle mě dobrou věcí," myslí si muž, kterého po rozluce tři dny držela myšlenka, že s hraním nadobro skončí. “Ale pak mě to přešlo a do měsíce jsem postavil novou kapelu, jejíž základ tvořili moji kamarádi, kteří pak přivedli další kamarády." Počet Členů se tak usadil na konečném čísle sedm plus malý šlapeťák Robert.
Pro muže v Patrole není hraní primární pracovní záležitostí, ale především zábavou. Messenger, podnikatel, student konzervatoře, muzikant, policejní důstojník, produkční televizních pořadů, dramaturg a žák 2. třídy - to jsou civilní povolání jednotlivých členů.
Za pozornost stojí především nejmladší z kapely, sedmiletý Robert Papoušek. “Podle mého názoru není typické dítě. Naše písničky slyšel ještě v břiše mámy, která chodila na vystoupení. Když mu byly tři roky, pouštěl si kazetu Šlapeta a zpíval je. Pokud rodičům došla trpělivost, sbalil kazetu, přesunul se k sousedce, kde uspořádal představení - vylezl na židli a znovu všechno přezpíval. Každá koruna, co dostane za vystoupení, mu jde na konto, takže v 18 letech z něj bude docela movitý mladý pán," prozrazuje Radan Dolejš. “A už teď po něm jdou holky! Jednou jsme se na autogramiádě podepisovali a taková desetiletá blondýnka na něj zálibně koukala a posléze si povzdechla - Škoda, že není v mých letech, je to docela hezký kluk. O něj bude ještě velký zájem," prorokuje Radan Dolejš.
Každá kapela vzpomíná na vystoupení, které bylo něčím kuriózní. Patrola za poměrně krátkou dobu své existence už jedno takové zažila. “Stalo se to v Českých Budějovicích na výstavišti. Byli jsme spolu krátce, někteří kluci ještě pořádně neuměli písničky, proto si s sebou vzali stojánky na noty. Jenže přišel takový vichr, že to odválo i ty stojánky. Nejhůř dopadl harmonikář, který právě nasazoval k sólu...
Završilo se to tím, že dostal pocit, že se propadá. Podíval se dolů a zjistil, že se mu horkem roztavily podrážky. Omylem si totiž vzal staré boty," uzavírá Radan Dolejš.
MARTIN DUDEK
|