Bylo to jak z jiného světa. Jména a tváře, z nichž většinu člověk zná jen ze starých časopisů, ale písničky, které má až na pár výjimek usazené někde hluboko v povědomí. Ve velkém sále pražské Lucerny se ve středu 29. dubna zastavila Evergreen Tour 2015.

Protagonisté turné, tedy hlavní zpěváci, které doprovázel základní orchestr, případně jejich vlastní kapely, spočítali, že je jim dohromady neuvěřitelných 537 let.

Všichni tu větší, tu menší měrou psali dějiny české populární hudby 50. až 70. let, někteří dokonce stihli ještě její před-rock’n’rollové, tedy swingem odkojené období. Není divu, že jejich společný koncert byl chvílemi dojemný. Hrozící trapnost ale prakticky všichni s přehledem překryli šarmem, vtipem a vitalitou.

To nejhorší vlastně přišlo na samém začátku, v tom byla dramaturgie dokonalá. Po bubblegumových odrhovačkách Viktora Sodomy (69 let), které na začátku 70. let vnutil původně jednomu z našich nejlepších rockových zpěváků jeho textař a impresário František Ringo Čech (Tygr z Indie, Žárlivý kakadu ad.), už prostě nemohlo přijít nic horšího. Na druhou stranu je fakt, že by zřejmě Sodomův repertoár z dob jeho slavného účinkování v Matadors nynější publikum věkové kategorie „70 plus“ asi ani dnes nestrávilo.

Bylo ostatně vidět, jak se někteří diváci ošívali při následujícím bloku Karla Kahovce (68 let), hlavně při Popravě blond holky s exponovanou elektrickou kytarou. Jakkoli je to stále krásná písnička, tenhle „moderní výdobytek“ sem jakoby nepatřil. Naštěstí měl Kahovec v rukávu i jiná esa, ze svého repertoáru třeba Paní v černém, a připomněl také kolegu Petra Nováka v jeho Povídej a Náhrobním kameni. Lucernou toho večera poprvé prošlo dojetí.

Kapela Rangers Band byla svým způsobem jaksi mimo program, neboť šlo de facto o revival: v sestavě není nikdo ze zakládajících členů (dva ostatně již zemřeli). Publikum to ale nijak zvlášť nezaskočilo, možná to jeho většina ani nezaregistrovala. V tomto případě šlo hlavně o písničky jako takové a „promovaní inženýři / sinus cosinus deskriptiva“ si vesele prozpěvovali i ti, kteří diplom z techniky nemají.

Večer moderovala, občas poněkud neorganizovaně, semaforská dvojice Karel Štědrý (77 let) a Pavlína Filipovská (73 let). Oba si ve svých pěveckých blocích přišli na své před přestávkou a ukázali, že i když provedení někdy není zrovna perfektní (na dokonalost se ale přece jen při takovémto setkání, jak sama Filipovská přiznala, nemůže hrát), písničky převážně z dílny Suchého a Šlitra prostě jsou osou životního soundtracku této generace.

Druhou polovinu nejprve rozproudila svým kabaretním staropražským blokem kapela Patrola Šlapeto, druhý a poslední revival toho večera. V tomto případě pochopitelný, neboť připomněl ještě hlubší kořeny české pop music, než mohli nabídnout žijící zúčastnění: zejména písničky Karla Hašlera. Ostatně, režisérem koncertu byl kapelník Šlapeta Radan Dolejš a má logiku, že si přiložil polínko ze svého ranku.

Jinak ale druhá půle patřila třem nejočekávanějším hvězdám. Nejprve nastoupila nejstarší veteránka Yvetta Simonová (86 let), jíž by mohla vizáž a vitalitu závidět i leckterá o dvacet let mladší dáma z publika. S výjimkou Je po dešti sice možná nezpívala tak jednoznačné hity, ale vidět tuto legendu „v akci“ na pódiu byl bez ohledu na repertoár prostě úžasný zážitek. Není divu, že se dočkala ovací vestoje a přívalu kytic od diváků.

Pěvecky nejjistější, protože stále i mimo toto turné aktivní (k bandu, doprovázejícímu ostatní zpěváky, si přizvala i muzikanty ze své standardní kapely), byla jednoznačně Eva Pilarová. Na scénu vstoupila „ve velkém“ s elvisovkou Co je to láska a nezapomněla ani na svoje další parádní čísla, jakými je vokalizovaný Montiho čardáš nebo Hello Dolly s imitací Louise Armstronga skoro jako zamlada.

Závěr pak obstaral Josef Zíma (82 let), který svým repertoárem připomněl, že zpíval také úplně jiné písničky než dechovkové šlágry. Jeho blok byl vlastně stylově nejkošatější, od písně geniálního Zdeňka Lišky z Hříšných lidí města pražského, přes duet s Karlem Štědrým Milenci v texaskách ze Starců na chmelu či Suchého Blues pro tebe, až po písničky z pohádek Princezna se zlatou hvězdou a Pyšná princezna.

Ve finále se k Zímovi přidali všichni předešlí, aby připomněli prostřednictvím Nebe na zemi další slavnou kapitolu českého písničkářství, tvorbu Jaroslava Ježka a Voskovce s Werichem. Koncert tak vlastně zmapoval podstatnou část domácí pop music skoro celého minulého století. A to, že zčásti v podání původních interpretů, naživo, bez playbacků, a s profi kapelou, to se rovnalo malému zázraku. Bůh ví, jestli se ještě někdy bude opakovat.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/evergreen-tour-v-prazske-lucerne-dqg-/hudba.aspx?c=A150430_024517_hudba_ob