“Chceme přiblížit dobu, kdy obyvatelé Země s nadšením věřili, že technika vyřeší všechny problémy lidstva. A teprve až přijde rok 2000, člověk zjistí, jak je nahranej, jak se dostal do úzkých," vysvětluje kytarista, zpěvák a producent Radan Dolejš ze Šlapeta, které publikum veselými písněmi oblažuje už jedenáct let. Skupina natočila devět desek a vydala také dva výběry z nich.

Ale zpátky do technické minulosti i současnosti: “Z lidí na konci 19. století sálalo obrovské nadšení a víra v pokrok. Dnes je tomu trochu jinak. Mám pocit, že dnešní průmyslové koncerny se snaží pokrok pozdržet, protože před právě vynalezeným výrobkem b musí ještě prodat zbytek výrobku a."

“A kdyby mi navíc někdo jako dítěti říkal, že si budeme muset kupovat balenou vodu, vysmál bych se mu," přidává se zpěvák Oťas Litomiský. Zatímco Dolejše z vynálezu fascinují zejména vzducholodě, balóny a první letadla, vytkávající do oblohy z kouře šedivé nitky, Litomiský se drží více při zemi. “Přitahuje mě varna v pivovaru, l pivovarnictví totiž zažilo v 19. století velký technický rozvoj," směje se.

Celé pokrokové album věnované snům o všemocné technice ožije také jako televizní komédie, součást silvestrovského programu na Nově. Natáčeli ji několik dní v listopadu.

“Příběh se odehrává na světové výstavě v Praze, na kterou přijede rodinka z venkova. Prochází výstavou a obtěžují ji řidiči i prodejce kanáru nebo gramofonu, kterého hraje Oťas, pomatený letec či bláznivý radiofanoušek Marián Labuda. Otce hraje Josef Dvořák, maminku Hana Zagorová, dcery Iveta Bartošová a Lucka Vondráčková. Ilona Csáková a Helena Vondráčková představují přísné policistky, kapela Swings hasičský oddíl. Josef Vinklář, který nám také s Pavlínou Filipovskou, Pepou Dvořákem a dalšími zpívá na desce, je ve filmu panem radním."

Důležitou roli prý dostaly i letadlo nebo starobylá tramvaj na točně. Šlapeto ve filmu popíjí pivo jako parta štamgastů zakouřené a hučící restaurace. Objímají pípu, vyhrávají a prozpěvují zapadlé odrhovačky.

Staré písničky Šlapeto vytahuje z vlastních archívu a pomáhá či pomáhala jim s nimi také řada přátel. Například Zdeněk Podskalský, Gustav Oplustil, Jiří Suchý. “Máme kliku na dobré lidi. Pomohl nám také režisér Jan Bonaventura, který točil naše první klipy. Myslím, že existuje asi deset až patnáct tisíc skladeb z období zhruba od sklonku 19. století po konec první republiky. Tahle doba nás zajímá. Těch písní tedy zůstaly mraky, ne všechny jsou ale evidované a ne všechny také stejně kvalitní. Některé texty jsou pro ucho dnešního posluchače navíc nesrozumitelné, i melodie jsou mnohdy vedeny velmi složitě. Musíme je někdy upravit," tvrdí Dolejš, původním povoláním historik, který jako diplomovou práci šest let zpracovával neznámé texty včetně studií, fejetonů a korespondence Voskovce a Wericha. Vydal o tom pět knih a spolurekonstruoval první Voskovcovu básnickou sbírku.

“Na půdě mám asi dvacet krabic plných not starých písniček. Potřeboval bych je ale uspořádat, vytvořit pořádný archív. Je to záliba na celý život. Máme kliku i na posluchače. Nedávno se mi po rozhovoru v rádiu ozval jeden pán, že by pro nás měl nějaké noty. To je velmi cenné."

“Důležitý je pro nás nadhled, humor a možnost dělat si a vymýšlet, co chceme." vykládá dále Dolejš. Bytí a hraní ve Šlapetu dává jeho členům pocit prodlouženého dětství a bere čas. Litomiský: “Čas je ale dobrovolně zvolenou investicí. A spokojený, rozchechtaný divák znamená pro mě osobně ten nejlepší motor. Na jeho rámus se stále těším."