Když je zima a jdu Prahou, stačí, abych zavřel oči a jsou Vánoce. Najednou jsem na Malé Straně, za okny se chvějí plamínky svíček a pod nohama mi křupe sníh. Karel Hašler si nemůže pomoct a i po sto letech mým hlasem zazpívá Po starých zámeckých schodech, po schodech z kamene... Jsem prosté sentimentální až hrůza.
Radan Dolejš: Všichni to máme rádi, to je taková naše povaha.
Radan Dolejš je historik, specialista na období první republiky a vedoucí skupiny Šlapeto.
Radan: Každý jsme z úplně rozdílné hudební branže a směru, ale všichni máme rádi poetiku dvacátých let. To nás svedlo dohromady a převrátilo naše původní životní plány.
Co je pro vás těžištěm poetiky té doby?
Hospůdky, šantány, kabarety, divadla, operetky. Tohle všechno dohromady je Šlapeto. Říká se, že hrajeme staropražské písničky, ale ona to zase také není tak úplně pravda. Naše rozpětí je mnohem širší a zasahuje například i filmové písničky a písničky Karla Hašlera. Dalo by se říci, že Šlapeto je doma všude tam, kde jsou krásné ženy, dobré pivo, chutné jídlo a hezké písničky. My si však na starou dobu jenom tak cimrmanovsky hrajeme, a to je asi také jeden z důvodů, proč na nás nyní začalo chodit tolik mladých lidí.
Na Vánoce připravila skupina Šlapeto spolu s režisérem Janem Bonaventurou pořad Staropražské Vánoce natočený v parádní staré hospodě v Kamenných Žehrovicích.
Radan: Šlapeto by se zde mělo objevit v takové pro diváky trošku netypické poloze, to znamená nejen v té dryáčnické “pepíkovské" podobě, ale i v podobě lyričtější.
Spoluúčinkovat budou nejen všichni členové a hosté kapely Šlapeto, ale i amatérské divadlo Kamínek z Aše.
Radan: V každém pořadu, který děláme, se propojuje divadlo s písničkami, l při koncertech se snažíme vymýšlet jednoduché příběhy, do kterých naše písničky zasazujeme. Všechno pak dostane tu správnou patinu zašlého sametu ve starém šantánu. Hrajeme si a lidé si hrají s námi.
Je obtížné vyhledávat tyto písničky?
V počátcích nám hodně pomohl Zdeněk Podskalský, který se jimi zabýval celý život. Půjčoval nám je ze svého archivu a pomáhal objevovat další. Stejně pak později Jiří Suchý, Vladimír Just nebo docent Václav Pletka.
Jak jste se k těmto lidem dostali?
To je asi jedna z největších klik této kapely, že si nás tito lidé vlastně našli sami. Například Zdeněk Podskalský nás jednou slyšel hrát v Parku kultury a hned nás pozval do televizního kabaretu Pražský Montmartre. A to jsme tehdy ještě hráli jen tak párkrát do měsíce spíš pro vlastni potěšení než pro seriózní obživu. Škoda že přátelství, které z toho vzniklo, nemohlo trvat déle. Chodili jsme k němu, pouštěli si písničky a povídali. Byl to nesmíme přátelský a laskavý člověk, a když si vezmete, co všechno dokázal..
.
Vánoční pořad jste natáčeli s Janem Bonaventurou.
Kdysi jsme dostali šanci natočit první pořad pro Českou televizi a navrhli nám také režiséra Jana Bonaventuru. Neznali jsme se a nikdy předtím ani neviděli. Když nás však pozval k sobě domů a my viděli to obrovské muzeum všemožných relikvií - starých tramvají, obrázků mašinek, štípáčků jízdenek a kdoví čeho ještě, nebylo už o čem mluvit. Všichni jsme věděli, o čem je řeč. Teď na Vánoce jsme s ním připravili vlastně už pátý pořad během tří let, co se známe. Honza se stal čestným členem skupiny a na nové desce dokonce zpívá.
Poetika starých hospod a kabaretů jako vystřižených z Hříšných lidí města pražského se zásluhou skupiny Šlapeto dostává stále častěji i do zahraničí. Skupina byla hostem revuálního pořadu německé televizní stanice ZDF, koncertuje po celé Evropě a nedávno se dokonce vrátila ze Spojených arabských emirátů. Kromě hraní tam také natáčeli klip k písni Čí je Praha? Naše! z poslední desky Zpráva o stavu pražských hospod (1994 Monitor/EMI). Přivlastňovací zájmeno “naše" zpívají muslimští trhovci.
Radan: Taková je poetika skupiny Šlapeto. Baví nás posouvat věci do trochu jiných dimenzi, než by člověk čekal. Je to taková naše hra.
Hra, která se stále častěji snaží ošálit i televizního diváka. Zvláště často se nebezpečné mystifikace skupiny Šlapeto vyskytují hned po ránu na okruhu ČT 1. Za vydatného přispění jejich kamaráda a moderátora Studia 6 Jana Kovaříka tak není nouze o poplašné zprávy z oboru pivovarnictví, o mystické věštby počasí kněžny Libuše, rozcvičky s kuželi piva nebo právě o muslimy nadšeně si přivlastňující naše kulturní dědictví.
Netroufám si odhadnout, v co se změní Vánoce v podání skupiny Šlapeto, ale když zavřu oči, přál bych si sníh. Nemohl by padat sníh?
Jiří Macek
