Baráčnická rychta na Malé Straně zažila už ledacos. Byla divadelním pódiem, schůzovním fórem i koncertním sálem. Když jsem na sklonku roku 1995 sešel po jejích úzkých schodech a uvnitř nalezl doupě jak vystřižené z Hříšných lidí města pražského, příliš jsem se nedivil.

Povolil jsem si vázanku, mávnutím ruky odhrnul závěs štiplavého dýmu a spatřil dívku svého srdce. “Kotě," zašeptal jsem a ucítil ruku na svém rameni. Můj úmysl byl odhalen, ale já se nevzdával. Byl jsem odhodlán bít se za svůj přelud, i kdyby za mnou stál sám žižkovský Pepík. Hodil jsem očko přes rameno...

“Hele, už vás dlouho pozoruju, tady nemáte co dělat," pronesl ostrý hoch v roláčku dle poslední módy. “Tady se natáčí." “No právě," utrousil jsem, “Proto jsem přece tady." Po následující výměně vizitek jsem byl spolu s fotografkou uveden k šéfovi. Šlo do tuhého.

Když jsem viděl, jak si dramaturg TV Nova a vedoucí skupiny Šlapeto Radan Dolejš polohlasné povídá s Jiřím Suchým, hned mi svitlo. “Nejede v tom sám," šeptl jsem směrem k fotografce a okamžitě jsem byl přitisknut ke zdi ostrou produkční. "Jedeme na ostro, musíte počkat." řekla mi a její ústa byla tak blízko. Přitisknut ke zdi, v koutě mezi utopenci a tupláky piva, jsem začal mapovat terén. Pár tváří jsem znal už z dřívějška, ale tušil jsem, že tady jde o něco víc než o bohapustou zábavu.

Už v loňském roce se dramaturg TV Nova Radan Dolejš pokusil oprášit zašlou slávu kabaretu zábavným pořadem Pojďte s námi na pivo. Jeho vysoká sledovanost dodala Radanu Dolejšovi a týmu režiséra Rudolfa Kudrnáčka kuráž a vidinu pokračování. Vznikla idea Kabaretu.

"Kdysi jsme založili k potěše vlastní Šlapeto a zjistili, že svými písničkami děláme radost i ostatním." začíná úplně od začátku šéf kapely Šlapeto Radan Dolejš a vzpomíná na časy, kdy si s kamarády nahrávali na kazety Suchého a Šlitra a nadšeně poslouchali jejich Jonáše a tingl tangl. “Díky panu Suchému jsme se do kabaretu ponořili úplně. Je jasné, že u projektu televizního kabaretu nemohl chybět."

Jiří Suchý a Radan Dolejš se nad psaním scénáře téměř nescházeli, dopisovali si. Po dlouhých týdnech korespondence vznikl pořad Kabaret. Jako každý jeho stejnojmenný předchůdce má svou specifickou atmosféru, stálé místo, a dokonce i svého majitele. “Jediným hercem, který jako majitel připadal v úvahu, byl Petr Nárožný." tvrdí Radan Dolejš, zatímco Petr Nárožný logiku výběru potvrzuje brilantním výkonem. Ve fraku a nabubřelými proslovy skládá poctu sobě samému, stejně jako vyvolává hvězdu za hvězdou. Ať jsou odkud jsou, jsou samozřejmě největší a nejproslulejší, stejně jako kabaret, ve kterém vystupují.

Kabaret, tak jak jej vidí Jiří Suchý, Radan Dolejš a režisér Rudolf Kudrnáček, je sentimentální vidinou, poctou pokleslému umění, stejně jako prostinkou hrou na zapomnění. V jeho dráždivé vůni se producírují tanečnice, podvodníčci, důstojníci, slaměné vdovičky i úctyhodné paničky. Touží se, podobně jako televizní diváci, bavit a zapomenout na běžné starosti. Záleží na založení každého člověka, ale kabaret se snaží jim tuto možnost dát. Naivně drsnou baladou Felixe Holzmanna. šramlem šlapeta. šansony Jiřiny Jiráskové, Dagmar Veškrnové a Jitky Molavcové i vtipnými bonmoty Jiřího Suchého

Jiřina Jirásková: “Mám tento žánr velmi ráda. Myslím si, že vyžaduje velké řemeslo a zkušenost. Možná že mám pokleslý vkus, já to připouštím, ale je to žánr, který mě vždycky dobře naladí".

Nasládlý pach starobylého prostoru a ruce kostymérek proměnily statisty v postavy a známé tváře v hvězdy z času minulých. Žižkovský Pepík mě nezařízl, přesto jsem podlehl. Jestli se dým nezvedne a tvůrcům se podaří propašovat atmosféru i přes střihačský pult a skrz tlusté sklo televizní obrazovky, měli bychom se do Kabaretu televize Nova vracet pravidelné.