Na novou desku jsme se chystali od zimy, ale vlastní natáčení vyšlo na léto. V půlce července jsme přijeli ze zájezdu do Švýcarska a Německa a pak jsme denně tři až čtyři hodiny zkoušeli. V těch největších vedrech. Aby nám to šlo líp, pozvali jsme si hosty, které máme rádi a kteří s námi spolupracují - Honzu Kovaříka ze Studia 6, Marcelu Škvorovou z Monitoru a taky Bonu, tedy Honzu Bonaventuru. To je náš stálý televizní režisér a kamarád, který nyní vstupuje na dráhu pop music jako zpěvák kapely Šlapeto. Nazpíval s námi dokonce čtyři písničky ve sborech. Na desce se podílela spousta lidí, aby měla tu správnou atmosféru. A potom jsme, právě uprostřed práce, museli natáčení přerušit a odjet do Německa - do Míšně. Tam jsme účinkovali v programu Televizní zahrada. Byli jsme pozváni mezi špičku německé populární hudby (např. kapela Puhdys) a dostalo se nám cti celý pořad uzavírat. Hráli jsme titulní písničku z nové desky Ku Praze uhání vlak.

Přesně tak. Ale byla to jen sobota a neděle. Po skončení přímého přenosu jsme nasedli do auta a v pondělí od rána zase pokračovali ve studiu. Skoro rok jsme čekali na příležitost vystupovat v německé televizi, a když nás vzali na vědomí a pozvali, nemohli jsme to vzdát.

Tohle je čtyřapůltá deska, protože tu první jsme natočili napůl s Pražským pouťovým orchestrem v roce 1991 a byl k ní i televizní pořad Písně ze staré Prahy. O rok později jsme vydali desku Ručičky, nebojte se, ke které vznikl další pořad. Loni nám vyšla v Holandsku deska The News From The Old Prague Pubs, nazpívaná česky. U nás to pak byly Hašlerky. Zpráva o stavu českých hospod vlastně uzavírá trilogii se staropražskou tematikou od přelomu století do 20. let. Je na ní dvacet písniček a její název se shoduje s tím, který nese nahrávka vydaná v Holandsku, protože nám bylo líto nepoužít tenhle hezký titul také v češtině. Ale obsah rozhodně není shodný.

Jmenuje se Pivo došlo aneb Ručičky, nebojte se a pražskou premiéru měl na jaře. První půlka je rekonstrukcí pivní katastrofy o tom, jak v Praze došlo pivo, rozdávaly se pivenky, jezdily tramvaje pivní pomoci a pak se postavil pivovod. A druhá část je výběrem z Hašlerek. Jednak z těch, které jsou na stejnojmenné desce, jednak dvou politických Kampak na nás, bolševici a Na tom pražským magistráte. Takové věci působí aktuálně na koncertě, ale na desce by to bývalo mohlo vyznít, že se snažíme o lacinou politickou satiru. Na nové desce se nám doufám podařilo obě části dramaturgicky spojit. Jsou tam dokonce čtyři Hašlerovy písničky. Říkali jsme si, čím udělat radost sobě i lidem? Tak jsme zařadili to, o co nás diváci a fandové žádali. Pořád se nás totiž ptali, proč jsme si dovolili vynechat na desce Hašlerky Podskaláka, My jsme ti Pražáci nebo Po starých zámeckých schodech. Fakt je, že jsme si s nimi ještě loni nevěděli rady.

Když chcete něco přednést tak, aby to bylo věrohodné a blízké Hašlerovu podání, aby to nepůsobilo uměle lidovkové nebo moc jako dechovka, nějaký čas vám to trvá. Je potřeba hledat a zkoušet, až najdete tu přesnou atmosféru. Písnička se nám musí dostat ,"pod kůži". Jsou to hrozně známé věci, které zpíval např. Waldemar Matuška. Báli jsme se, aby to nebylo moc zdžezované, aby to bylo tak akorát. Zařadili jsme také další hity, jako Tóny, Silnice šedivá z filmu Řeka nebo Já viděl hezkou holku, stála na rohu. Tuhletu písničku jsme slíbili panu Horníčkovi. Pozval si nás loni jako dárek na oslavu svých 75. narozenin do Euroklubu, kde říkal, že si "holku" pamatuje z dětství.

Takřka po celé republice. Pro Prahu chystáme vždycky drobné odchylky, abychom dali lidem vědět, že se na nás vyplatí jít víckrát. Do konce roku uděláme ještě asi deset standardních koncertů po Čechách a od konce listopadu chystáme šňůru vánočních koncertů. První půle je sestavena jako výběr toho nejlepšího ze Šlapeta a druhou polovinu tvoří věci z nové desky. A máme také překvapení: staročeské vánoční koledy ve finále celého pořadu. Nebudou chybět ani soutěže a dárky. Sponzorem je Branický pivovar, takže je celkem zřejmé, co se bude rozdávat.

Loni v létě jsme také koncertovali v německém Weidenu v amfiteátru pro 1200 lidí a pak také v Holandsku na festivalu Oerol Fest v Rotterdamu. Letos jsme vystupovali se svým recitálem v divadle v Langnau ve Švýcarsku a v říjnu odjíždíme na Dny české kultury do Sjednocených arabských emirátů.

Abych nezapomněl, kromě kompaktu vychází taky kazeta a zpěvník. Zpěvník je knižní podobou desky s obálkou od Adama a Xenie Hoffmeisterových. Ilustrace uvnitř dělal náš basista, který také kreslí obrázky a kulisy pro naše představení.

Je fakt, že budeme zrovna v době vydání desky pryč, ale vrátíme se v listopadu a pak to vynahradíme pořádným křeslem a oslavou pětiletého výročí kapely.

Průvodní a spojovací texty říkáme v němčině a v angličtině, máme i pár německých písniček. Teď také probíhají jednání o nahrávce, která by snad měla v Německu vyjít. Ale bude to chtít větší jazykovou průpravu. Už na tom pracujeme. Absolvovali jsme desetidenní intenzivní kurz v jazykovém studiu ROLINO a drilovou metodu jsme si moc pochvalovali. Paní ředitelka Libuše Novotná nám potom nabídla, abychom pro MC nahrávku jazykových cvičení zhudebnili pasáže gramatiky, nazpívali třeba předložky se 3. a 4. pádem a podobné. Zřekli jsme se finančního ohodnocení s tím, že můžeme v ROLINU studovat v dalších kurzech. Chodili jsme na angličtinu a znovu na němčinu a teď chceme pokračovat v obou řečech. A řeknu vám, že je to jeden z nejlepších honorářů, který jsme dostali. Kromě peněz.

Pravdou je, že Branický pivovar začne vyrábět pivo Šlapeto. Na čtyřech stech tisících lahví branické desítky se objeví logo naší kapely a na zadních etiketách texty písní z nové desky. Konzument se tedy nejen napije, ale může si i zazpívat. Jiný náš sponzor, firma Impeco, nám dala počítače, abychom byli schopni sami sobě zvládat agenturu a veškerý archív.

Spolupracujeme. Ale činnost asi tří agentur zahrnuje snad čtvrtinu našich hracích dnů v roce. Vše ostatní si zařizujeme sami. Je to rychlejší a pro pořadatele mnohdy i levnější. Když jsou třeba akce typu Mezi ploty v Bohnicích, tak to agentury zas tak rády nevidí, protože se tam vystupuje zadarmo. Ale my i tam hrajeme rádi. Nechceme dělat jenom "hudební průmysl", l když tím, co děláme, se snažíme uživit sebe i rodiny.

To je různé. Mám přístup k archivům pana Suchého, písničky nám půjčoval Zdeněk Podskalský a Vladimír Just. Na desce Hašlerky je třeba polovina věcí, které se od Hašlerových dob nehrály. Máme je právě od Zdeňka Podskalského, od něhož jsme získali i původní notový materiál. Někdy také písničku dotváříme. Třeba text Karla Hašlera Dopis ze zákopů, který se zpíval v kabaretu Červená sedma a týkal se první světové války. Malou úpravou nejmenovaného Michala Žáry vznikla krásná písnička, která má i dneska co říct. Písnička Ručičky, nebojte se pochází z operety Páté kolo u vozu, vlastně se dá říct, že Šlapeto proslavila. Zpíval ji Jim Čert a po něm si ji už nikdo nevšiml. Když jsme ji nahráli, stala se z ní žižkovská "píseň práce" a zároveň taková naše hymna.

Původně jsme hráli každý někde jinde. Jak nároky vzrůstaly, lidé odcházeli. Postupně se ustálila základní čtyřka: Michal Žára - housle, zpěv a hlavní "hudební mozek" kapely, Jirka Hötzel - akordeon, zpěv, Petr Kůs - basa, kytara a já jako kytarista, občasný zpěvák a "řiditel". Máme dva stálé hosty, kteří jsou na každé větší show i při natáčení desek - Ivo Zelenka alias Ferdinand Outrata a Oto Litomiský, pak samozřejmě technik kapely Jirka Žemlička. Všechny nás spojuje legrace a taky nás baví si hrát. Stále přemýšlíme, čím diváky potěšíme příště. Vystupovali jsme každý měsíc v Semaforu, který jsme brali hrdě jako svou domovskou scénu. Teď máme koncerty obyčejně v Divadle Pod palmovkou. Nejvíc by našemu stylu vyhovoval kabaret. Ten zatím v Praze chybí.